LITERÁRNÍ EVROPOU - 11. ETAPA [1632 km za týden] NĚMECKO – 1. ČÁST: DO BERLÍNA
Na západě spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko nás přilákalo městečko Garding na poloostrově Eiderstedt.
Narodil se tu Christian Matthias Theodor Mommsen (1817-1903) – historik, právník, politik a univerzitní profesor. Shromáždil několik tisíc antických nápisů z území celé Římské říše a roku 1853 je vydal v souboru „Corpus inscriptionum Latinarum“, které odborníci stále doplňují. Dnes už je známo asi 400 000 latinských nápisů.
Roku 1902 obdržel Mommsen především za své hlavní dílo „Římské dějiny“ (Römische Geschichte) Nobelovu cenu za literaturu – jako jeden z mála autorů, kteří se zabývali pouze psaním odborné literatury.
Výbor z jeho rozsáhlého díla byl u nás vydán pod názvem „Diktátoři“ a v KDD je k dispozici na adrese:
https://www.kdd.cz/file.php?id=5820
Roku 1897 vystoupil Mommsen ostře proti českým národním a státoprávním snahám. Ve spise „Poslání Němcům v Rakousku“ obvinil Čechy z rozbíjení jednoty německého národa a tvrdil, že když nejsou schopni přijmout logické důvody, musí být proti nim použity násilné praktiky. („Buďte tvrdými. Rozum lebka Čechů nepřijme, avšak ranám i ona porozumí.“) Kromě toho postavil v tomto spise Čechy a Poláky na okraj evropských kulturních dějin a nazval je „apoštoly barbarství“. Jeho výpad proti Slovanům nezůstal bez odezvy: Na pařížské Sorbonně protestoval proti Mommsenovu postoji francouzský profesor slavistiky Ernest Denis; z českých historiků vyjádřili prudký odpor zejména Josef Pekař a Jaroslav Goll, v Polsku rektor univerzity ve Lvově Oswald Marian Balzer.
Na cestě od Severního moře k moři Baltskému jsme se drželi 98 km dlouhého Kielského průplavu, který byl otevřen před 130 lety a dnes patří mezi nejvytíženější námořní cesty světa.
V Kielu si připomeňme novináře a satirika, přispěvatele do kdysi oblíbeného časopisu Dikobraz, Luboše Johanise a jeho dílo „Šestý útvar, Kiel“. Jde o vzpomínky na totální nasazení v hasičském útvaru na severu Německa. Ačkoliv nejde o knihu humoristickou, nechybí v ní recesní prvky – vždyť aktérům bylo tehdy 20 let.
V hlavním městě Šlesvicko-Holštýnska žije i Feridun Zaimoglu (*1964) – německý spisovatel a výtvarník tureckého původu. Je autorem řady románů a divadelních her. Do češtiny byl přeložen romantický příběh „Lásky žár“, jehož část se odehrává i v Praze.
Podél pobřeží Baltu jsme přešli do dalšího přístavního města, do Lübecku, jehož středověké centrum je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
V roce 1871 se zde narodil pozdější slavný spisovatel Heinrich Mann a v roce 1875 (tedy právě před 150 lety) jeho bratr Thomas Mann, prozaik a esejista, držitel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929.
Ten do tohoto města umístil děj svého prvního románu „Buddenbrookovi“. V něm na osudu několika generací měšťanské rodiny líčí vzestup a pád jejich rodinné firmy.
Díla obou autorů najdete i v našich knihovnách. Pokud byste se o jejich osudech chtěli dozvědět víc, sáhněte po románu „Století Mannových“, který napsal Manfred Flügge a v KTN ho najdete pod odkazem
https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/28758
Před 10 lety zemřel v Lübecku Günter Grass – textař, scenárista, básník, prozaik, dramatik a výtvarník, který obdržel Nobelovu cenu za literaturu v roce 1999.
Narodil se roku 1927 ve Svobodném městě Danzig (dnes polský Gdaňsk). Jeho otec byl Němec a protestant, jeho matka Kašubka a katolička. Jako příslušník Waffen SS byl zajat Američany 8. května 1945 v Mariánských Lázních, kde podstoupil rekonvalescenci. Rozhodnutí vstoupit do armády popisuje ve své vzpomínkové knize „Při loupání cibule“ jako útěk z měšťáctví, které jej stísňovalo v domě rodičů.
Günter Grass odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa; otevřeně podporoval disidentské hnutí a zveřejnil svou korespondenci s Pavlem Kohoutem. S emigrantem Tomášem Kostou založil časopis L 76.
Grassova významná díla se často odehrávají v jeho rodném městě. Např. Gdaňská trilogie: „Plechový bubínek“ (historicko-satirická freska poválečného Německa se řadí ke klíčovým textům evropské poválečné literatury), „Kočka a myš“ a „Psí roky“.
[Příznačná souvislost názvu s naší „psí výpravou“, jejímž maskotem je navíc Dášeňka
(Grass získal roku 1994 Cenu Karla Čapka).]
Kontroverzních je několik Grassových děl:
Román „Jako rak“ inicioval veřejnou debatu o největší lodní katastrofě všech dob – potopení lodi Wilhelm Gustloff na konci války. V obsáhlém románu „Širé pole“ se zabýval pádem Berlínské zdi a opětným sjednocením Německa. V dubnu 2012 v básni „Co je zapotřebí říci“ obvinil Izrael, že by mohl vyhladit íránský lid, odsoudil izraelský jaderný program a současně upozornil, že Berlín prodal Izraeli půltucet ponorek.
dále na východ po pobřeží Baltu jsme ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko došli do jejího největšího města a přístavu, do Rostocku.
Tady se v roce 1951 narodil autor především historických románů Rainer Maria Schröder. Z knih pro mládež jmenujme trilogii „Bratrstvo svatého grálu“, kterou najdete v KTN pod odkazem
KDD pak nabízí historické romány „Dáma Měsíčního svitu“ a „Nebe, na němž nesvítily hvězdy“. Některá díla vydal pod pseudonymem Ashley Carrington.
Hlavní město spolkové země jsme ovšem našli ve vnitrozemí. Schwerin [kdysi česky Zvěřín] je také na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO.
Pochází odtud spisovatel a scenárista Gregor Sander (*1968). České překlady jeho knih vyšly v Brně, nakladatelství Větrné mlýny: romány „Všechno udělat správně“ a „Co by bylo“, soubory povídek „Zimní ryby“ a „Ale já se tu narodil“.
Román „Co by bylo“ najdeme v KTN:
https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/author/10041/29303
Kousek jižněji leží spolková země Braniborsko a v jejím středu německá metropole Berlín. V tomto městě žilo a studovalo mnoho literátů; i naši výpravu muselo přitáhnout motto Humboldtovy univerzity: Universitas litterarum.
Držitel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1910 – Paul Johann Ludwig Heyse – se v Berlíně narodil 15. března 1830 [takže v čase našeho putování měl výročí]. Ovšem většinu života prožil na bavorském královském dvoře v Mnichově.
Heyse napsal téměř 100 novel, 8 románů, 22 divadelních her a spoustu básní. Jeho rozsáhlé dílo oslavuje harmonickou krásu a odmítá jakékoliv prvky ošklivosti.
Zato Gerhart Hauptmann, který v Berlíně studoval, je považován za nejvýznamnějšího německého představitele naturalismu. Např. jeho drama „Před východem slunce“ vyvolalo skandál drastickými scénami; „Hanička“ je dramatem sirotka uštvaného surovým otcem; drama „Tkalci“ líčí útisk a stávku krkonošských tkalců…
Především za divadelní hry tomuto dramatikovi, básníkovi, prozaikovi, textaři a scenáristovi přisoudili švédští akademici v roce 1912 Nobelovu cenu za literaturu.
Hauptmann pocházel ze Slezska a žil a tvořil dlouho v Krkonoších, kde v roce 1946 zemřel dřív, než ho coby 84letého Němce stihli odsunout. Jeho jméno dnes nese divadlo, jež má scény v hornolužických městech Zhořelec a Žitava.
V Berlíně se také narodila Nelly Sachsová (*1891) – německá básnířka a dramatička židovského původu. V roce 1966 obdržela Nobelovu cenu za literaturu a spolu s ní Šmu'el Josef Agnon z Izraele.
Sachsové se podařilo doslova na poslední chvíli odejít z Německa v květnu 1940 do Švédska za pomoci prince Eugena, bratra švédského krále. Po válce se do Německa nerada vracela, vlastně jen přebírat různá ocenění. Na její počest uděluje německé město Dortmund každé dva roky literární Cenu Nelly Sachsové (v roce 1987 se stal jejím nositelem Milan Kundera).
Zemřela před 55 lety ve Stockholmu a pochována je na tamním židovském hřbitově, kde leží i Alfred Nobel.
Do meziválečného Berlína je zasazena oblíbená série kriminálních případů komisaře Gereona Ratha od V. Kutschera. Na její motivy vznikl velmi úspěšný koprodukční seriál „Babylon Berlin“, ověnčený řadou cen. Všech 9 dílů, které u nás zatím vyšly, najdeme v KDD pod odkazem:
https://www.kdd.cz/index.php?page=edice&id=1488
V KTN jsou k dispozici jen první tři díly.
V Berlíně žije Herta Müllerová, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 2009. Ale té se budeme věnovat až při toulkách Balkánem.
#VirtualniPochody
#LiterarniEvropou
Obrázky
„Skočit do té vody – neskočit do té vody...“ Dumají na břehu Gucci a Flow.
„Už dlouho jsem nic tak zajímavýho nečetla!“ Svěřuje se goldenka Bianka labradoří kámošce Femince. Ta také s čumáčkem zabořeným do trávy studuje nejnovější „psímaily“ a „pesemesky“.
„Jestli budeš prostořeká, dostaneš plácanec!“ Durdí se pudlička Meggy na kanadskou retrívřičku Happy.